Můj 24. spis - Šílenství (Insanity)
Smutek
Báseň z: 10.09.2003 22:38:35
Když stane se něco, co změní Tvůj pohled na svět,
když zvadne v Tvém srdci ten modrý květ.
Když cítíš v sobě smutek za vše, co jsi zkazil,
Když cítíš se jak já, člověk co již mnoho zkusil
Poté zjistíš, že to není jenom vzácnost,
ta situace nastává běžně, někomu fakt dost.
Když cítíš hlavu bolavou,
když cítíš nohu churavou,
když cítíš, že to ztrácí smysl,
když do mdlob upadá i Tvoje mysl,
zjistíš, že vše špatné je.
Poté zjistíš, že to není jenom vzácnost,
ta situace nastává běžně, někomu fakt dost.
Život
Báseň z: 10.09.2003 22:44:35
Délka našeho života,
časy našich dnů.
Zpočátku všeho nicota,
dále jen pár snů.
Stále cítíš jak hlava bolí,
a stále oči pálí.
Teď už mizím,
mizím v dáli.
Odcházím z místa, které nebylo
dosti dobré pro člověka jako já.
Až přečteš si mé básně,
vše pak Ti rozum dá.
Cítím jak hlava bolí,
a stále oči pálí.
Teď už mizím,
ach, mizím v dáli.
Když vstal jsem ve čtvrt na osm,
nebyl jsem schopen ukázat svůj um.
Když cítil jsem bolest uvnitř sebe,
uvědomil jsem si, že ztrácím i Tebe.
A pak uvědomil jsem si, že ztrácím i Tebe.
V dáli
Báseň z: 10.09.2003 22:54:02
Sotva dýchám, oči pálí,
dobře se nemá ten, co je v dáli.
Můj dlouhý vlas byl stvořen ke krytí hlavy,
nechť je nyní přirozeně dlouhý.
Bolest hlavy, nepomůže šálek kávy.
nechť mizí ideály a touhy.
Cítím v zádech křeče,
cítím pot, jak ze mne teče.
Cítím se jako bych v depresi byl,
už jsem na konci svých sil.
Dnes už si raději lehnu s půjdu spát,
už nemám žízeň, nechci si dát.
Hlava bolí,
usínám a spím,
mnoho soli,
to bolí - já vím.
Nechť upadnu do komatu,
jak naložen v tomatu,
nechť se dech zastaví na chvíli,
až odejdu do dáli.
Nechť lehnu si a cítím, co osud spáchal,
cítím se jak ten, kdo všechno flákal.
Cítím v zádech křeče,
cítím pot, jak ze mne teče.
Cítím se jako bych v depresi byl,
už jsem na konci svých sil.
Dnes už si raději lehnu s půjdu spát,
už nemám žízeň, nechci si dát.
Když... (!)
Báseň z: 10.09.2003 23:06:53
Když hlava rozpíná se tlakem,
když chodím překryt sakem,
když oči náhle zesmutní,
když člověk se rozsmutní.
Když v týlu cítím bol,
když cítím se jak mol.
Když hvězdy září na obloze,
když cítím, že jsem na podlaze.
V této snaze snažím se já sním,
o životě milém a veselém,
Pravda však je silnější a bolí víc,
v tomto světě churavém.
Když pravda bolí velmi moc,
když ten (odkašlání) jménem Mig potřebuje pomoc.
Když o tom si nechám jen zdát,
když bolesti se začnu bát.
V této snaze snažím se já sním,
o životě milém a veselém,
Pravda však je silnější a bolí víc,
v tomto světě churavém.
Když pravda bolí velmi moc,
když ten (odkašlání) jménem Mig potřebuje pomoc.
Když o tom si nechám jen zdát,
když bolesti se začnu bát.
V této snaze snažím se já sním,
o životě milém a veselém,
Pravda však je silnější a bolí víc,
v tomto světě churavém.
Když hlava rozpíná se tlakem,
když chodím překryt sakem,
když oči náhle zesmutní,
když člověk se rozsmutní.
Až... (!)
Báseň z: 10.09.2003 23:10:06
Až se začnu cítit dobře,
až obloha vybarví se modře,
až den přestane být osudem,
až jméno zůstane mi jen.
Až budu cítit zas,
že zastaví se na chvíli čas.
Až úspěch ve všem mne prosvítí,
až zjeví se mi ve snu kvítí.
Až se za pát let
změní celý svět.
Až se za pár dnů
odpoutám od svých snů.
Až se ráno probudím a
budu cítit úspěch,
pak konečně vím,
že úspěch nemá naspěch.
Osud (!)
Báseň z: 10.09.2003 23:12:55
Život je příliš krátký
na nějaké čekání,
ale taky příliš krásný,
na nějaké pokání.
Život je i osud sám,
z osudu už strach nemám.
Už nezměním, co osud vzal,
je toho málo, co mi dal.
Usměj se a cítit budeš,
co osud dělá, kam jdeš.
Nechť raděj osud svoji práci činí,
všem je jasné, co tím blázen míní.
Blázen, kdo se na to ptá,
je ten, jehož duše je churavá.
Jsem to já? Nevím, ale mám strach.
Bolest pak rozpadá se v prach,
pro toho, jež má velký strach.
Láska je pes :-( (!)
Báseň z: 10.09.2003 23:25:45
Znáš pocit věčného zklamání,
pocit, kdy není nikde zastání.
Pocit pravdy bolesti,
když máš samé starosti.
Práíce pro člověka není vším,
pokud není workoholik.
Znám to, vždyť já vím,
lepší než být alkoholik.
Sám moc dobře vím,
že láska sama je pes.
Radši ji neznat,ale to jde stěží,
tak co chceš.
Za svých 18 let cítím v sobě
nenávist k sobě samému.
Nepokoje a já, něco marného
s inpirací mozku mému.
Vše je marnivé v životě,
jež bývá často osudem,
Co cítím? Bolest jen!
Znáš (!)
Báseň z: 10.09.2003 23:28:38
Znáš taky ten pocit,
kdy oblibou neoplýváš?
Ten šilený pocit,
když podle všech blbec býváš?
Znáš ten pocit, kdy zpomalí se dech,
a samota, kterou chceš, není lék.
Znáš tu bolest podivnou,
jak mít duši zmatenou?
Znáš pocit, kdy mnoho člověku nesedí?
Pocit šílenství, o kterém oni nevědí?
Znáš pocit, kdy oči máš červené,
když všechno je zmatené?
Znáš pocit, kdy se člověk cítí jako by
se mu všichni smáli?
Znáš pocit, kdy je štěstí někde v předaleké dáli?
Pak možná trochu víš, jak se asi cítím,
je to tak, ačkoli to zní špatně-já vím.
Kouzelník (!)
Báseň z: 15.09.2003 15:08:53
Přál bych si mít velkou moc,
přál bych si Boha na pomoc,
Přál bych si mít vnitřní sílu,
co podněcuje moji víru.
Přál bych si zas volně dýchat,
přál bych si tajemné lektvary míchat,
přál bych si umět kouzlit,
pak bych mohl šťastný být.
Přál bych si umět telepatii,
vzhledem ke své osobní sympatii.
Přál bych si pomáhat lidu,
nedovolil bych žádnou bídu.
Teď si mohu kouzlit jen ve své fantazii,
ne ve světě, ve kterém já žiji,
Cítím tíhu reality,
džbán štěstí nedopitý.
Přál bych si mít síly mnoho,
copak říkáš moje touho?
Přál bych si zastavit čas,
a do tajů meditace zasvětit vás.
Přál bych si najít své druhé já.
ach, mé magické já.
To je, ach, to je touha má,
pro člověka, co stěží usíná.
Možná jsem blázen, ale takový jsem já,
že nelidské je touha má.
Nevím proč jsem nespokojen s tím, že člověk jsem,
asi mám zas špatný den.
Teď si mohu kouzlit jen ve své fantazii,
ne ve světě, ve kterém já žiji,
Cítím tíhu reality,
džbán štěstí nedopitý.
Nevím proč jsem nespokojen s tím, že člověk jsem,
asi mám zas špatný den
asi mám zas špatný den
Zklamání (!)
Báseň z: 15.09.2003 15:16:35
Co všechno bych musel udělat, abych se měl rád,
co vše bych měl udělat, abych si už přestal lhát.
Mnoho věcí mne láká, chci umět něco víc,
teď, připadám si, že nemám nic.
Chci probudit v sobě tu vnitřní sílu,
chci v dobré věřit, míti víru.
Chci svoji sílu zase zpět,
tolik zaříkadel, tolik vět.
Chtěl bych umět kouzlit, kouzelníkem být.
pomáhat a sledovat vše, co se bude dít.
Jenže jsem obyčejný nicotný člověk,
jsem ten, kdo u lidí nehledí na věk.
Nechť mé oči uhasnou a nejsou schopny vidět
tu bídu jménem dnešní svět.
Kritika společnosti, ale proč?
To je zklamání, bolest, co bolí dost.
Zklamat se v lidech je horší než cokoliv jiného,
pro člověka mnohdá řečeného tak přímého.
Necítím touhu tajit se něčím,
možná to je tím, že v upřímnost věřím.
Přestávám vnímat, že jen málo lidí za něco stojí,
mnoho jen zneužívá důvěru moji.
Využívá mých levných služeb, ale neuvědomují si,
že mne mohou zničit.
Jak dlouho vydržím, když svět mne bude ničit?
Když budu zničen, pak poznají,
co peklem se nazývá.
Když zůstane jen vzpomínka,
vzpomínka krvavá.
Jen mladý blázen sám dobře ví,
co si ostatní k němu dovolit smí.
Týden (!)
Báseň z: 15.09.2003 15:25:24
Pondělí jest týdne začátek,
další práce nudný počátek.
Počátek jedné dlouhé nudy,
ale kudy mám jít, kudy?
Hledám cestu, cestu ven,
z toho pekla jménem sen.
Utíkám pryč z pekla bytí,
toužím po nekonečném žití.
Úterý je smíření, smíření už s osudem.
Věřím, že život je jen sen.
Polevuji ideálům, ideálům svým,
ale co já znám a co vím?
Vždy v úterý se mi oči klíží,
když jsem jak za kovovou mříží.
Což se mohu soustředit,
když jsem přestal vodu pít.
Ve středu cítím,
jak mi někdo tlačí oči do důlků,
Bolest,strach a nedůvěra,
sebevědomí mám jen půlku.
Ulehám si ke spánku,
chce se mi hodně spát.
Cítím v hlavě přeháňku,
tak začínám psát.
Čtvrtek je jen dalším dnem,
dnem, co je mým osudem.
Ach, jak těžký,
jak těžký je tento sen.
Má duše upadá do temnot,
zpívá si, ale ne podle not.
Na mně vytváří se jenom pot,
na čele vidím červený bod.
Opakem všeho je pátek,
to je zase bláznů svátek.
Ten já mám celkem rád,
den, kdy nemusím se bát.
Pátek je moc hezký den,
jako ze snu vytřižen.
Představa odpočinku, klidu,
čas, kdy nepocítím bídu.
Následuje sobota,
kdy odpočinek pokračuje.
Kdy cítím klid,
čas, kdy mohu šťastný být.
V sobotu mám více času,
které věnuji rozboru hlasu,
v čemž já vidím taky krásu,
oddálit se od zbytku masu.
Posledním dnem je neděle,
kdy málem utápím se v tequile.
Už to zase doléhá,
Mig už zase nestíhá.
Cítí bolest za další víkend pryč,
cítím, že už nemá klíč.
Kam dál jíti má,
když už zase nevnímá.
Cogito, ergo sum (!)
Báseň z: 15.09.2003 15:30:45
Když nemyslím, tak se nudím,
když se nudím, umírám - vím.
Když moje sebevědomí upadá,
nepřejte si vědět, co šílence napadá.
Když se ráno probudím,
o tom, co mne čeká už vím.
Když nemyslím, nic nevím.
Jen tvořit sám, to umím.
Proč bych se sám sebe ptal?
Proč jsem tolik zase psal?
Proč stále píšu básně?
Proč občas cítím se krásně?
Tvořím si sám vlastní svět,
hledám zase modrý květ.
Kolik? Kolik jsem už napsal vět?
Já jsem začal, když mi bylo pět.
Ale jsem spokojen,
i když je to iluze jen.
Sním a tvořím si sám,
proto říkám:
Cogito, ergo sum
A já už nepiju rum
Myslím, tedy jsem,
a to není touha jen.
Cogito, ergo sum
Cogito, ergo sum
Ďábel v převleku (!)
Báseň z: 04.10.2003 02:23:46
Ke stejnojmenné písničce
Vypadáš jak anděl,
kráčíš jako anděl,
mluvíš jako anděl,
ale já už zmoudřel.
Jsi jen ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku.
Zneužívala jsi mojí lásky,
když jsem ti jí dával.
Když hladil jsem tvé vlásky
a vedle tebe spával.
Zneužívala jsi mého srdce,
které jsem ti dával.
Jak tohle pochopit dá se,
a pozdě jsem vstával.
Jsi jen ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku.
Jak jen pochopit tě mám,
když to možné není.
Na to časem přijdu sám,
svět se jednou změní.
Jsi jen ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku.
Zneužívala jsi mojí lásky,
když jsem ti jí dával.
Když hladil jsem tvé vlásky
a vedle tebe spával.
Jsi jen ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku.
Jsi jen ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku,
ďábel v převleku.
Nemoc
Báseň z: 07.10.2003 13:37:39
Nemoc, která vzniká často,
když nasloucháme srdce hlas.
Když podíváš se na to,
a spatříš více světa krás.
Nemoc, jež se stává osudem
osudem pro mnohé z nás
Nezasáhne-li Vás jen,
poté neslyšíte její hlas.
Nemoc, co tragicky končívá,
nakonec si každý sám uvědomit musí,
že zůstává bolest, vzpomínka churavá
příběh Romea a Julie, neboť někoho to dusí.
Nemoc, která konce nebere,
když jsou city obětovány.
Neexistuje lék, který zabere,
je v nás, je s námi.
Nemoc, která láme lid,
který šťastný se narodil
Něco, co nám bere náš klid,
tomu, kdo dříve šťastný byl.
Nemoc, při které ani není
naděje, že se něco změní.
Je-li zamilovaný nemocný,
pak jen někteří jsou zdraví.
Pokud mi blbost dovolí,
udělám to, co bylo v pondělí.
Nedolám již takhle žít,
jenže ve snu nelze realitu mít.
Zdál se mi tak zvláštní sen,
přinášející skvělý pocit.
Když jsem se probudil nemocen,
myslel jsem, že přestanu být.
Divokej život
Báseň z: 19.10.2003 22:06:58
Ke stejnojmenné písničce
Do očí se mi podívej, no ták, hej,
na mne se jen podívej, vždyť život je divokej.
[Refrén:]
Tak se na mne podívej,
že je život divokej,
Tak se na mne podívej,
a něco si rychle přej.
Vždyť přece víš vše,
a tak neříkej ne,
to snad ne!
Nebo o co ti vlastně jde?
[Konec ref.]
Nic mi jen tak neříkej,
radši předtím přemýšlej.
Přemýšlej co říci snad,
blbosti já nemám rád.
Jsi zvíře, to však víš,
jsem též, to si piš.
Nemyslíš, to je ten problém, víš.
to je ono, to si piš!
Toto je song napsán osudem,
jednou, co zdál se mi sen.
A jednou, kdy zdál se mi v den
výplod to je mysli mé jen.
Cesta
Báseň z: 19.10.2003 22:08:51
Ke stejnojmenné písničce
Ráno když jsem vstal,
na cestu jsem se dal.
Cesta byla dlouhá,
větší byla touha.
A tak já se rozhod jít,
šel jsem, abych mohl někdo být.
Když jsem začal vodu pít,
co začalo se se mnou dít?
Nakonec jsem zjistil moc,
které jsem měl v sobě dost.
Upadl a zapomněl, kdo jsem byl
a co jsem chtěl.
Anděl a ďábel (!)
Báseň z: 19.10.2003 22:11:07
Ke stejnojmenné písničce
Vypadáš tak nevinně,
že já jsem ti věřil.
Byla to jen blbost, to už vím,
kéž bych s tebou nebyl.
Kéž bych s tebou nebyl,
jinak bych si teď žil.
Vypadalas jako anděl,
jenže s ďáblem uvnitř.
Ale to já nechtěl, to přece víš,
Víš, mám s tebou kříž.
Jo, to si piš!
Bylas jako anděl,
jenže s ďáblem v těle.
To já jsem už věděl,
a řeknu ti hele
ty jsi spíš ten ďábel,
kterého já nechtěl.
PS: Budete-li mít čas, napište mi...
Nezapomeňte hlasovat pro báseň, která se Vám líbí
Michal "Mig" Novotný
Autor