Můj 26. spis - (OD)Dech (Rest & Breath)
Sny
Báseň z: 16.11.2003 02:12:40
Bude to dlouhá noc,
všude dobří lidi.
Snil jsem o tom jednou moc,
já - ten kdo se stydí.
Bylo to zvláštní pokušení,
však bylo, již není.
Dnes bude ten den,
kdy splní se mi sen.
Když budu mít okolo sebe
dobré lidi jen.
Tak to bývá když sny
skutečnými se stávají.
Takové myšlenky klid do
duše mi dávají.
Teplý jarní den (!)
Báseň z: 16.11.2003 02:14:41
Je teplý jarní den,
chystám se jít ven,
venku teď je deštivo,
ale já šťastný jsem.
Vyjdu z domu, déšt je všude,
bude smáčet moje vlasy a
příjemný mi bude.
Uvolní mysl i tělo,
nevím, co by se mělo.
Smočí mi vlasy,
duši zahřeje.
U té deště krásy,
zasměji se nesměle.
Krásná duší (!)
Báseň z: 16.11.2003 02:18:06
Holka, jaká jsi?
Ne bohyně krásy.
Však vadí to moc,
že jsi krásná jako noc?
Já vím, co myslíš si,
nemohu dýchat, tak pomoz mi.
Oslněn krásou Tvou být nemohu,
přesto však máš něco po Bohu.
Víš jaké stavy jsou,
když jsi jako duší mou?
Nemůžeš si přece myslet,
že nenajdeš modrý květ.
Jak krásná ale přesto jsi,
vždyť víš, tak pomoz mi.
Víš, co tím říct chci,
nebraň se a pomoz mi.
Jsi krásná ještě více,
srdce buší, selhávají plíce.
Máš v sobě moc krásny,
a taky hezké vlasy.
Nejsi krásná tělem,
ale duší.
Snad už chápeš, proč mi srdce
s Tebou rychle buší.
Boj
Báseň z: 30.11.2003 18:16:06
Bojovat je složité,
když tým nespolupracuje,
Stačí jen jeden,
a týmově se nežije.
Spolupracovat všichni musíme,
i když to jednoduché není.
Nesmíme přeci upadnout,
úpadek v špatné nás změní.
I když často chceme,
nesmíme se vzdát,
musíme si uvědomit,
že každý se má rád.
I když se nám nezdá něco
musíme se smířit s tím,
není to lehké - jako nic,
řekněme si: "Copak vím?"
Velmoc (!)
Báseň z: 30.11.2003 18:20:28
Amerika je velká zem,
byl jsem jí vždy unešen.
Než řečeno mi bylo,
že krok financí mají málo.
Myslel jsem, že je to vysněná zem.
Však prý mýlil jsem se jen.
Jsou-li peníze pro mne vším,
pak do této země smím.
Však peníze nemají nejvyšší hodnotu,
hezké je mít peníze - ale mít nicotu?
Copak nezáleží na tom, jaký jsem,
mít peníze je zrádné jen...
Amerika je špatná zem,
to jsem se dozvěděl jen.
Myslí si, že velmoc je,
že lepší člověk nežije.
Avšak ta Evropská unie,
snad jejich namyšlenost zabije.
Je tu mnoho etnických skupin,
jsou lepší než amíci (američani), to vím.
Nemohou přece mít vše,
to skutečně ne!
Až členy unie budem,
nenecháme se již zahanbit svým studem.
Otrok
Báseň z: 27.12.2003 01:43:17
Nechť usnu a hned spím,
nechť o Tobě nic nevím.
Nechť padnou ty pochyby,
přec nikdo není bez chyby!
Nechť hlava ulehne si spát,
za klid byl bych nyní rád.
Nechť mé tvrdé pohyby,
nevzbudí v Tě pochyby.
Nechť ničí mne ty pochyby,
které se mi nelíbí.
Osude, osude můj,
Osude, jsem jen tvůj.
>No tak mi zatancuj !
Osud se mi nelíbí,
mám o Bohu pochyby.
Ach můj Bože kde jen jsi?
Řekni prosím, kde jsi Ty.
Osud mi asi nepřeje,
jsem sám, zbývá naděje.
Jsem sám před Bohem,
jméno zůstalo mi jen.
Nechť ničí mne ty pochyby,
které se mi nelíbí.
Osude, osude můj,
Osude, jsem jen tvůj.
>No tak mi zatancuj !
Nechť osud mne nechá být,
přece mohu něco mít.
Myslím, že se mi jen zdá,
že mne nikdo nevnímá.
Nechť ničí mne ty pochyby,
které se mi nelíbí.
Osude, osude můj,
Osude, jsem jen tvůj.
>No tak mi zatancuj !
>No tak mi zatancuj !
>No tak mi zatancuj !
Satanovo učení
Báseň z: 27.12.2003 01:47:38
Vše je jen takové, jaké my chceme?
Nesouhlasím, souhlasit nemohu, ne!
Svět je takový jaký je lid,
proč my, blbci, si nikdy nedáme klid?
Proč je zde podvodů mnoho?
Tak stůj, má pitomá noho.
Zastav se na současným lidem,
a můžeš jej nenávidět s klidem.
Dnešní svět je neupřímný,
přetvářky je pln,
Nechám se unášet,
unášet pomocí vln.
Proč zdá se mi svět zlým,
zdá? On je, to už vím.
Tedy všichni ne,
proč se spolu soudíme?
Soudím se teď o jen pravdu svoji.
Satane, nesouhlasím s pravdou tvojí!
Přetvářku já nemám rád,
Satane, neuč lidi takto lhát!
Svět (!)
Báseň z: 27.12.2003 01:52:05
Půlnoční záře k filozofii mne svádí,
ach, jak proměnlivé dokáže být mládí.
Před sebou teď jen propast vidím,
to, co před sebou vidět nesmím.
Kdo diví se mi nepoznal Zemi.
Nechť jen nezasvěcený myslí si,
že tento svět je krásný.
Moudrý již ví, však nepřizná,
že tato zem je špinavá.
Zkušený však mnoho ví,
nechť jednou v duši poleví,
že svět je zlý, což všichni ví,
ale což jen málokdo si připustí.
Jistota je relativní, vlastně žádná není,
což pitomá teorie smýšlení mi změní?
Život je jen o víře,
víře v život hezký,
bez níž štěstí není.
Filozofická relativita
Báseň z: 27.12.2003 01:58:39
Co se pod tímto pojmem skrývá?
Proč filozof neoblíben bývá?
Vždyť život je nestranný,
my děláme problémy.
Jsme pány svého osudu,
ale takový já asi nebudu.
Vždyť i to základní je těžká věc,
když nevrozením schopnosti zraku jsem slepec.
Lidské tělo je velmi složité,
což však neuvědomuje si lid.
Vidím v sobě, že nechápu nic
a tak nemohu mít klid.
Ostatně jak si můžeme býti jisti,
že ještě vůbec žijeme a jenom nesníme?
To je přece relativní,
v lucidních snech nevíme!
Je-li život lucidní sen,
žijeme ve své iluzi jen,
ztělesnění vědomí a nevědomí,
za vše může podvědomí!
Jak si můžeme být jisti naší existencí,
býti si jisti tím, co nikdo neví.
Nechť mi někdo na tuto otázku odpoví,
jak jen mohou, svět sám neví...
Proud vln (!)
Báseň z: 05.01.2004 14:19:58
Nechť člověk, jež je pochyb pln
nechá se unášeti proudem silných vln.
Vln, jež s součtu osud jsou,
jak přání způsobené duší mou.
Jak přání lásky,
které dost nikdy není,
jak Tvé krásné vlásky,
krása, jež ten náš svět změní.
Jak proud lásky té, která těší.
Co cítím nejde vyjádřit nějakou řečí.
Je to silnější než slova jsou,
když jsi obklopena láskou mou.
Jsi daleko... (!)
Báseň z: 06.01.2004 15:51:16
Slova pouhá neumí nikdy říci,
jak silné je láskou žíti.
Jak těžké je to pochopení,
s odmítnutím jako v šedi.
Nechť ale akceptuji Tvé já,
jelikož jediné jak Ti dokázat,
že mám Tě rád, co smysl má
je přestal Ti už psát.
Jednou jsem byl odmítnut,
což mi stačí přec,
jelikož mám-li Tě velice rád,
měl bych Ti ten klid už dát.
Však není to jednoduché,
vidět Tě poblíž mne,
i když vlastně tak daleko,
co ode mne duší jsi,
stav, jež nepomůže mi.
Rád vidím Tvé štěstí,
aspoň někdo když ne já,
život lidem dává pěstí,
a jen někdo štěstí má.
Však člověk je štastný sám,
když milovaní šťastní jsou.
Sám sice šílené stavy někdy mám,
ale štěstí ostatním je přáno duší mou.
Láska? Existuje?
Báseň z: 13.01.2004 21:01:07
Láska je čarodějka mocná,
umí těsit i ubíjet.
Je to cit, není věcná,
nemá však zabíjet.
Láska? Existuje tento cit?
Často zdá se mi, že ne.
Jistě, avšak lidé mají mnoho chyb.
Jen tak se nespokojí srdce mé.
Láska je čarodějka,
co ubíjí i těší.
Vzniklá v romanticích,
kteří život nemají lehčí.
Nudím se a proto musím psát?
Ne, moje duše se jen svěřuje,
musím si někdy pauzu dát.
Jelikož se mi blaze nežije.
Co vlastně od lidí čekat mohu,
když věřím na pomoc Bohu?
Mám vůbec nějaký cíl,
který by reálný byl?
Mohu se sám někdy stát nesmrtelným,
po čemž prahnu leta?
Zřejmě nemohu, což vím,
že krutá je realita.
Vydechnout, usnout,
sám sebou být.
Existencionálně si uvědomit,
co mohu a co nemohu mít.
Přejít od skepticismu
k racionálnímu rozumu,
nebo k empirismu jít?
Nerozumíte tomu.
Kdo je Bůh a kdo jsem já?
Jen bezbranná loutka Tvá.
Jen další otrok moderní doby,
i můj styl má své body.
Vlastně budoucnost je ve hvězdách,
stejně jako životy naše,
co vidím a co zjevuje se ve snách,
myšlenky nebo realita vaše?
Jak si mohu být jist tím,
že jsem člověk a na svět smím.
Jak se mohu ničit tímto myšlením,
ale je silnější než já, to vím.
Omlouvám se tímto všem,
nechť počínaje tímto dnem,
změní se mé myšlení,
což stejnak nic nezmění.
Vězení
Báseň z: 25.01.2004 23:39:25
Nechť je toto vězení,
a Mig na tom nezmění.
Ať jsem už člověk nebo ne,
smrt mne jednou nemine.
Však zemře jen tělo,
duše má tu zůstává.
Nevím už, co by se mělo,
často se to nestává.
Oko mé neumí už zachytit,
jaké je to tady být.
Napíšu vše, co myslím si,
nepomůže nikdo, ani vy.
Duše najde si jiné tělo,
aby mohla opět žít.
Co by se u mne smělo,
abych mohl šťastný být.
Ulehám se samotou v duši,
nikdo není ten, kdo tuší.
Nepřeji nikomu tento pocit mít,
není možné s ním totiž žít.
Pocit
Báseň z: 22.03.2004 18:55:27
Ten pocit, lkán samotou, jež duši drásá,
což zahynula již ta světa krása?
Jako by vše směřovalo k jedné a vždy jisté,
ke smrti zcela jistě.
Oči nakonec dívají se do tmy, šera,
duše má přemýšlí, kam jít by měla.
V tomto těle jsem uvězněn již mnoho let,
duše chce odejít, jít hledat svět.
Vydechnout, vzdechnout, vzplanout,
uhasit vše, nenechat svůj plamen dmout.
Ulehnout, ke spánku se uložit,
nechť jen ve snu mohu klidný být.
Oči zavřené, pod víčky však mnoho snů,
bolest v šíji, bolest hlavy, blížící se konec dnů.
Jakých dnů mám na mysli?
Lidské, naše. To přece každý ví!
Cítím v těle tlak, bolest a nechuť,
stále jen slýchám: "Takový ty nebuď".
Jak bych jen mohl být stejný jako ostatní lidé,
když oni již nevnímají, že žijí v bídě.
Albert Camus měl svůj důvod,
existencionalismus má svůj původ.
A já k němu inklinuji, váhám,
jestli tady žiji!
Krasna mila, dobra vila (!)
Báseň z: 23.03.2004 07:32:53
jsi krasna, hezka, mila,
proste jako vila,
jsem samotou uziran jiz mnoho let,
ach, jaky zas je tento svet,
necht se spoji mile cesty nase,
necht se spoji v te sve krase...
PS: Budete-li mít čas, napište mi...
Nezapomeňte hlasovat pro báseň, která se Vám líbí
Michal "Mig" Novotný
Autor