Po nocích nespím, když má mysl zakazuje mi spát.

Život není jednoduchý, problémy si nesmím tak brát.

Problémy já zvládám stěží a chci si na Hamleta hrát.

Jsem člověk, který se snaží mít všechno rád,

Ale problémy si bohužel neumí těžce nebrat.

Chtěl bych se celý život jenom smát,

Často však já kvůli klidu musím lhát.

Problémů se už konečně musím přestat bát,

Měl bych se jim radši začít jednou smát.

Nebudu se s nimi přece prát.

Problémy stížili mi vše už mnohokrát,

když jsem si chtěl jen chvíli hrát.

Na toho kým nejsem jsem si chtěl hrát,

z hlediska Hamleta chtěl já problémy brát.

načež nastal můj velký to pád.

Své srdce jsem se ti snažil dát,

neuspěl jsem, byl to pád.

Asi jsem šílený, protože přece

snažil jsem se dáti ti své srdce.

A taky trochu lásky a pochopení,

nedoufaje, že se v špatné zase změní.

Ach já vlastně ani nevím, co to láska je,

ale bez ní dobře, dobře  se mi nežije.

Jsem smutný rytíř, jezdím po světě sám

A po nocích vždy já píši básně vám.

Píši vám, milý čtenáři, básně stále nové,

Bohužel jsou dosti strohé.

Chtěl jsem jen vyjádřit pocity své,

neměl v tom být alkohol – to skutečně ne!

Já jen chci vám psát další nové básně,

připadám si nemile, ale mám rád svoje vášně.

Nepíšu to já, to jen moje duše míní

to, co je těžké k vyjádření.

Holka, kdysi dávno, jsem tě miloval a měl tě rád,

a včera jsem už jenom litoval, že mám tě stále rád.

Cítím se jak v pasti uvězněn,

nevím – je to realita nebo sen?

Jednou to začalo, ale nebere to konce,

své city jsem obětoval jenom jedné holce.

A od jejího odmítnutí,

něco stál mě psáti nutí.

V dnešním světě mobilů vzniká často mánie,

nepodlehne jenom ten, kdo na to silný je.

Mánie poslední rok hodně stoupla,

dnešní mánie – to je fakt síla.

Nevím, proč všichni nutně potřebují mobily,

někteří ho mají jen proto, aby machrovat schopní byli.

To je přesně to, co nelíbí se mi,

na naší planetě Zemi.

Myslím si, že machrovat hezké zrovna není,

ale to je dobou, protože časy se mění.

Když mobila člověk často užívá

je to situace trochu jiná.

V minulosti ale mobily nebyly,

a lidé si přesto dobře žili.

Cítím se tak správně,

cítím se tak fajn.

Nikdy nebudu už na dně,

„’cause the world is mine“. [kós d wrld is majn] (protože svět je můj)

Cítím naprostou pohodu,

a to bez kapky lihu,

nešlo přece o náhodu

a vyhrál jsem knihu.

Potkal jsem tam nové lidi,

avšak nevěděl jsem,

jak mně vidí.

Ale pak mi řekli,

že se jim to líbí.

Oni to chápali,

nejsou přece blbí.

A poté celý den nacházel

jsem se v sedmém nebi.

I am having a fun,                                               [ajm hevin ae fan]                               Skvěle se bavím

with my unloaded gun.                                      [vif maj anloudid gan]                        se svou nenabitou pistolí.

Because I won,                                                   [nekos aj von]                                     Protože jsem vyhrál,

and now I am gone.                                            [end nau ajm gone]                             a teď už jsem pryč.

Got a glee, got a glee.                                        [gad ae glí, gad ae glí]                        Mám radost, mám radost

When the police will strike me,                        [ven d polis vil strajk mí]                   Když mně policie chytí,

I will wish again to be free.                               [ajl viš aegen tu bí frí]                        budu si přát být zase volný.

I’ll be singing about glee,                                 [ajl bí singin aebaut glí]                     Budu si zpívat o radosti,

And I will want to be free.                                 [end ajl vont tu bí frí]                         a budu si přát být volný.

But now I am free,                                              [bat nau ajm frí]                                   Ale teď jsem volný

I am the one whom can’t see.                           [ajm d one hům kánt sí]                      Jsem ten, koho vidět nemohou

Got a glee, got a glee.                                        [gad ae glí, gad ae glí]                        Mám radost, mám radost

Oh no, I am arrested,                                          [ou nou, ajem aerested]                     Ach ne, jsem zatčen!

they had found me.                                            [dej had faund mí]                               Našli mne!

„Try to be clever a bit,                                       [traj tu bí klevr ae bit]                         “Buď aspoň trochu chytrý,

and you will be free.“                                         [end jů vil bí frí]                                   a budeš volný”

Wanna be free, wanna be free.                         [vona bí frí, vona bí frí]                      Chci být volný, chci být volný.

I’ve got an idea,                                                  [ajf gad en ajdía]                                 Mám nápad,

perhaps a good one.                                          [prheps ae gud van]                           snad je dobrý.

Oh yeah, now I am free,                                     [ou jé, nau ajem frí]                             Jo, už jsem volný

and I am having a fun.                                       [end ajem hevin’ ae fan]                    a bavím se.

I’ve got a glee again                                          [ajf gad ae glí aegen]                          Mám už zase radost.

Got a glee, got a glee.                                        [gad ae glí, gad ae glí]                        Mám radost, mám radost

Již dva roky mám pocit letargie,

No, taková vlastnost tu existuje.

Je to stav nic nedělání,

To do hlavy krev mi vhání.

Už nikdy žádné lhaní,

proto píšu tohle psaní.

Někdo si myslí, že je to komat,

…(pauza)… bezmocnost,

když člověk má všeho dost.

Když má všeho plné zuby,

a jedinou jeho hudbou je Moby.

Není to však pravda žádná,

Moby je proň hudba špatná.

Letargie je stav pohody,

když člověk nechce dělat nic.

Je to věčná pohoda,

když může vždycky pryč.

Když já pařím,

rád si hodně dám..

CD si smažím,

ale nejsem sám.

Je mi fajn,

jak jen může být,

Mám vše,

co mohu mít.

Zítra už zas pařit budu,

No, těžké je zažít nudu.

Bez pařby se nudím pořád,

proto já mám pařby rád.

Vidím tam nový lidi,

Jako pařana mě vidí,

a to se mi líbí…

Mé oči zakryté brýlemi temnými,

jak samotná noc.

Se snaží mé pocity a stesk

zakrýt mi na pomoc.

Temné brýle zakrývající mi oči,

Do hlavy mi vhání uspokojivý to pocit.

Ačkoliv příliš spokojen nejsem,

myslím, že není nejhůř.

Když mám depresi

říkám si: „Bude hůř“

Nakonec sám pozná, že žije jen jednou jako jeden člověk,

někým jiným bude v příští inkarnaci – příští věk.

Roku 2905 bude někdo chemik, génius nebo vládce světa,

V budoucnu, ano – za několik inkarnací to bude realita…

Vše zdá se mi jen lží,

samou těžkou lží.

Mám pocit, spíš vím, že tady se nedá dobře žít,

jenom samé starosti – člověk z toho musí deprese mít.

A aby depresi neměl, jde si radši zapařit.

Proč nepařit každý den? Proč jednou v týdnu jen?

Lepší je pařit každý den a každou noc,

říká se tomu „pařanská nemoc“.

Ale člověk je tam pohodě,

takže je to hezká nemoc.

Zesil basy, vyber kasy,

Už zítra bude ten den,

Kdy splní se náš velký sen.

Jdeme pařit na chatu,

jdeme pařit na chatu,

celou noc tam pařit budem,

a tohle vždycky byl můj sen.

Ach ty pro pařby bys jenom žil,

tak zažiješ pařbu, jakous ještě nezažil.

Budem pařit, budem pařit,

budem pařit celou noc.

Budem volat, budem volat,

budem volat o pomoc.

Naše vstupný bude malý,

stačí donést trochu trávy.

Nebo trochu pití,

no, to budem zase zlití.

A pak pařba přestane,

mysl mi zas ustane.

Na další pařbu se zas budu těšit,

do té doby však musím něco řešit…

Budu muset odejít,

na delší dobu pryč.

Tady se už nedá žít,

já jsem totiž ztratil klíč.

Klíč k úspěchu a slávě,

všechno kvůli trávě.

Mám pocit, že teď není vhodná doba,

poslouchat songy nějakého Boba.

Ale až najdu zpátky klíč,

vrátím se a už neodejdu pryč.

Ach holka, ani nevíš,

ba netušíš, jak rád tě mám.

Už ne, už nechci být sám.

Myslím, že milovat není hřích,

velice rád slyším tvůj hezký smích.

A potím se, když nevím, co já říct vždy mám,

Ale jediné vím jistě – to, že už nechci být sám.

Mé oči mne pálí a hlava též,

když nejsem s tebou.

To je láska a né lež,           

kdy zapomínám být sám sebou.

Má duše ztrádá bez přítomnosti tvé,

Mé ego dosud znaje jen touhy mé.

Nové slovo se teď v mysli nalézá,

Je to láska – já nejsem z železa.

Přece nejsem robot bez citu,

nebráním se tomu pocitu.

Patřím mezi normální až zvláštní lid,

Nemám já to nikdy klid.

Byl jsem zvolen k tomu nikdy nemít klid,

jsem často mimo – má mysl není fit.

PS: Budete-li mít čas, napište mi...

Michal Novotný
Autor