Můj 2. spis - Res Publica aneb Věc Přísně veřejná
Autor: Michal Novotný
Obsah: Skvělej život
Smutný příběh
malomocného Mesiáše z malého městečka poblíž New Orleans
Fanatik
Soudný den
Workoholik
Meditace
Chci začít žít
Sobec, blbec
Bolest hlavy
Matrix
Jeden
Počet básní: 11
Takto vypadá titulní strana tohoto spisu:
Tam, tam, tam a zpět,
mohl bych ti vyprávět,
jak krásný je tento svět.
Neexistuje lepší svět,
to bys měl vědět dřív
než uslyšíš optimistu vyprávět.
Slunce svítí na cestu,
v dáli vidím basistu.
Vedle nějakej blázen,
hází po mně kámen.
Ach, do spánku to úder silný,
bolest k nevydržení,
ležím zcela bezvládně,
Sní se mi však bezvadně.
Z hluboké agónie se už probouzím,
Vstávám a domů odcházím.
Záhy zvoní telefon,
A ten hlas se ptá,
jestli si nechci vydělat milion.
Musel bych ale obejít zákon.
S nabídkou hned souhlasím,
A jako hacker přicházím.
Něco háknu a zase odcházím.
Co to děláš, Mesiáši?
Upisuješ ďáblu svoji duši?
Smrťák se už k tobě plíží,
pomalu se kolem sebe rozhlíží.
Chceš spasit svět,
Ale já říkám: „Zpět!“.
Šíříš sem svou nemoc,
potřebuješ pomoc.
Už nastal tvůj čas,
shořel ti tvůj poslední vlas.
Pomalu ztrácíš svůj hlas.
A nemoc ti láme vaz.
Prohráváš na celé čáře,
tíhneš jen k nějaké víře.
Proč si tak slepě věřil?
Nikdo takový tu ještě nebyl.
Hrál sis na spasitele,
A kašlal na přátele.
Ach, pomohla mu jeho víra?
Nikdo nemůže Mesiáše zachránit,
když umírá.
Stále se modlíš k Bohu Slunce,
Tvé modlitby neberou konce.
Je to snad význam tvé existence.
Proč se stále modlíš?
Víš kolik času promarníš?
Vidíš všude Ježíše a uvězněné duše.
Tvůj fanatismus je k nevíře.
Ty fanatiku!
Už toho nech.
Ty fanatiku!
Máš snad sny o ďáblech?
Ty fanatiku!
To si říkáš muž?
Ty fanatiku!
Přestaň už!
Stalo se to v pondělí,
Byl jsem celý nesmělý
Ach,
tak osamělý a zoufalý.
Další den už zase šťastný jsem,
poháněn svým adrenalinem.
Ztratil jsem však přítele,
byla to jen krátká chvíle.
Teď se cítím osaměle.
Jsem na dně, dokonale.
Potom přišlo úterý,
já byl stále zoufalý
stejně jako v pondělí.
Po úterku středa,
následovala velká zrada.
A pak sebevražda.
PS: Tento názor neprosazuji – sebevražda není řešení. Zde uvedeno jen proto, že tito lidé existují a do kontextu to dobře spadá.
Nemohu si na nic vzpomenout,
už bych si měl asi lehnout.
Na vůbec nic si nevzpomínám,
do mdlob upadám.
Můžu si pomoci jen sám.
Sám si nepomůžeš,
A té únavě podlehneš.
Dej si říct, špatně dopadneš,
Dej si říct, ať nepadneš.
Jseš ten, kdo pořád pracuje,
jseš ten, kdo pořád rýsuje.
jseš ten, kdo pořád pracuje,
jseš ten, kdo pořád rýsuje.
Jseš workoholik!
Když máš hlavu plnou starostí,
Srdce se ti svírá bolestí.
Nenech se však ubít,
Ty starosti můžeš zabít.
Získej o meditaci znalosti,
a neboj se neštěstí.
Meditace!
Moje očista!
Meditace!
Moje cesta!
Meditace!
Zkus to, budeš optimista!
Meditace pomáhá.
Jen hlupák váhá.
Kup si o ní knihu,
S výběrem ti rád pomohu.
Stále doma sedím,
Jen prázdnotu vidím.
Je tu taková nuda,
Ach, taková bída.
Být doma hodně bolí.
Víc než výprask holí.
[Ref:]
Proč doma být?
Proč tahle žít?
Proč blbec být?
Chci začít žít!
[Konec ref.]
Chci si zahrát fotbal,
Ale ten chlápek říkal,
že není to možný.
A já jsem nesmířený.
[Ref.]
Vše chceš jen pro sebe,
a to chceš jít do nebe?
Nemysli si, dívají se na tebe.
Zastav se a podívej,
vidíš jak jseš sobeckej?
Nechceš se změnit?
A svoji egocentrii tlumit.
Máš jen svý blbý řeči,
které ostatní ničí.
Proč nevnímáš ostatní?
Ale mně nedostaneš hochu, já jsem imunní.
Sobče, sobče, nech toho ty šílenče!
Sobče, sobče, proč to děláš?!
Blbče, blbče, ty zoufalče!
Blbče, blbče, proč všechen lid odmítáš?!
Ach, své šance pryč dáváš…
Když hlava zabolí,
Můžeš jít kamkoli.
Stejně ti nikdo nepomůže,
ta bolest tě přemůže.
Řešení je prosté,
Nikoli však sprosté.
[Ref:]
Jdi si lehnout!
To bolest zabije.
Jdi si lehnout!
Ta bolest ještě žije.
Jdi si lehnout!
Půlnoc už bije.
[Konec ref.]
Už je pondělí.
Ať už ta bolest přebolí.
[Ref.]
Bolest už přestala,
ale krutá noc to byla.
Co je to Matrix?
Je to sen, který se ti zdá po celý den?
Je to sen, který má jen blázen?
Víš co to je?
Já to vím, a co ty?
Já věděl už před lety,
Dozvěděl jsem se to od tety.
Míváš někdy pocit viny?
Čteš někdy noviny?
Míváš také takové divné sny?
Čekám až mi zavolá Morpheus,
Z Matrixu ven je to cesty kus.
Až uslyším telefon,
vydělám si milion.
Já jsem hacker Neo,
jo, já slavný to Neo,
vlastním jménem Thomas Anderson,
si chci vydělat milion.
Telefon už vyzvání,
blíží se přistání.
Jo, už jsem tam,
Kde?
No, u FBI.
Přišel ke mně agent Smith,
kouř z něj byl cítit.
Říkal, že si moji smrt vychutná,
to mi nervy napíná.
Potom jedu za Morpheem,
Ten mi řekne: „Jdi na chvilku ven.“
Zeptal jsem se: „Co to ten Matrix je?“
Jó, už se na tom pracuje.
Odpověděl: „Je to vše okolo nás.“
A já náhle ztratil hlas.
Do agónie jsem upadl snáz.
Probudil jsem se a oči bolely.
„Jó, když jsi je ještě nepoužíval tak zabolí“
Říkal, že jsem vyvolený,
a že tento svět je ten skutečný.
Ach, Matrix!
Ten stupidní program.
Ach, Matrix!
Neexistuje Čína ani Vietnam.
Ach, Matrix!
Už jsem zase tam.
Milióny lidí,
Milióny těch, co vidí.
Milióny těch, kterým to vadí.
Ale jen tisíce těch, kdo vědí.
Jen jeden však neví, proč zvěř loví.
Jen jeden dopadl tak bídně.
Jen jeden se tvářil smutně.
Byl něčím zvláštní,
Neměl rád věci všední.
Trvalo věčnost než mu někdo vysvětlil,
že to tak zlé není.
Říká: „Slyším zvuky“,
a přitom tvrdí, že je hluchý.
On je prostě jiný.
PS: Přestože tyto ‘básně’ pochází z mé hlavy, je většina z nich (naštěstí) smyšlená. Budete-li mít čas, napište mi...
Nezapomeňte hlasovat pro báseň, která se Vám líbí