Můj 8. spis - Candide aneb Optimismus

My hledáme modrý květ,

chceme pochopit tento svět.

Hledáme a chceme najít,

nikdo nám nebude nic tajit.

Chceme přinést pochopení,

kteréž to tu ještě není.

My hledáme význam bytí,

a toužíme po nekonečném žití.

My jsme totiž rytíři modrého květu

A chceme tak pomoct celému světu.

Chceme mu pomoct pochopit,

proč tu vlastně máme žít.

PS: Rytíři modrého květu jsou literární tvůrci (především básnící), kteří hledají ve svých dílech smysl života („Modrý květ“)…

Stav totální pohody, doprovázen smíchem všemu,

blízký stavu nehody – za vysokou cenu.

Málem všechno špatný konec mělo,

zas jsem nekontroloval své tělo.

Pij jen do pohody, dál od stavu nehody.

Pij jen ať jsi v pohodě, nečel žádné náhodě.

Riskoval jsi už dost, a ztratil si svůj post.

Byl jsi na vysokém postu,

ale chtěl jsi skočit z mostu.

Někdo z nás ctí lásku, a nadevše miluje svoji krásku.

Někdo z nás ctí Boha, ale je to víra pouhá.

Někdo z nás ctí dobré pití, je to jeho rozhodnutí.               

Někdo z nás ctí třeba ženy, někdo jiný krále bez koruny.

Někomu se zdá, že nectí nic,

Ale to je lež a se lží pryč!

Na světě je mnoho věcí, které se dá ctít.

Třeba jen to, co ty můžeš chtít.

Každý stále něco ctí

a i když si to nepřipouští,

stále to ví.

Nezasloužím si tu bolest, kterou stále cítím.

Zdá se mi to jako lest, kterou však já neřídím.

Teď mám důvod se bát, že mně všichni budou štvát.

A že mně nikdo nemá rád.

Nevěřím těm lžím, jsou kruté – já vím!

Tohle přece pravda není,

doufám, že se to už brzy změní.

Přestaňte mi už lhát,

protože klid je to jediné, co mám rád.

Mám pocit ztráty všeho, co jsem měl kdy rád.

Samota bylo to jediné, čeho jsem se mohl bát.

Nevím proč se cítím tak opuštěný,

ale už jsem z toho pěkně zmatený.

Vždy jsem se bál bytí sám,

takhle jen (silnou) depresi mám.

Člověk nedokáže přežít sám,

a tak (nakonec) já píši Vám,

že jsem se nedokázal smířit s tím být sám.

Netušil jsem, že to všechno tak špatně dopadne,

ale tak to už někdy bývá, když člověka depka popadne.

Přijď tak jak jsi,

přijď taková jakou tě chci.

Čistá a nevinná, nikdy ne zhulená.

Prostě jiná, úplně jiná než já jsem,

Ale stejně – já nechci být feťákem.

Chci si jen občas zahulit, abych v náladě byl,

získat nové kámoše, pak bych si fajn žil.

Nechci hulit každý den,

jenom dnes mi dovol mít ten den,

kdy se konečně přestanu cítit vinen.

Vinen za to, co jsem nespáchal,

(A já) nejsem ten, kdo by se vzdával.

Dovol mi dneska den závislosti mít,

Je to už naposled, co budu hulit.

Přísahám ti, že už si pak nedám – přísahám.

A když já přísahám, tak to něco znamená.

A taky vím, že jsi nikdy nebyla zhulená.

Je to pravda nebo jen lež,

že se mi snažíš vzít cash?

Už se ti bojím věřit v těchto věcech,

Nediv se – po těch tvejch kecech!

Podívej se na mně – jak jsem dopad,

vidíš to – další depresivní rozpad.

Nebuď zlým člověkem a nekecej blbosti,

v tomto stavu nemám žádné starosti.

Neobtěžuj mě tedy tím,

co nemohu a co smím.

Bolí mně oči a svět se točí.

Chci spát, ale nejde to,

Ale až se unavím, půjde to.

Teď mám jen jednu starost,

Je jí nemoc – nespavost!

Jsem totiž zvyklý chodit pozdě spát,

A přes den si pauzu dát.

Hodiny už půlnoc odbíjí a já stále vzhůru jsem,

Ta realita je fakt krutá – takhle je to každý den!

Nenechá mně usnout až do doby maximální únavy,

Můj denní režim by potřeboval drobné úpravy.

Nemohu přece chodit každý den po půlnoci spát,

Toho, že usnu až ve 2 v noci se musím stále bát.

Vše se zdá být šílené, vše – kromě reality do růžova zbarvené.

Šílenství je nemoc lidu, lid už nebavilo býti v klidu.

Tyto chvilky se mi zdály věčné, byly příliš hezké na to, aby byly skutečné.

Teď se všechno rozpadlo, ale všechno dobře dopadlo.

A zas mně něco popadlo!

Vše byl pouhý sen, kde já jsem chtěl vládnout světu,

Ale byl jsem slepý, když jsem neviděl realitu.

Cítil jsem se jak pán světa,

to však nebyla realita.

Stále něco nového chceš,

je ti jedno jaký máš cash.

A přitom nedokážeš říct nic jiného než lež.

Stále chceš něco nového mít,

ale takhle přece nemůžeš žít.

Vše je jenom lež a ty nevíš, co chceš!

Ty jenom majetek chceš mít,

myslíš, že se ti bude snadněji žít.                                          

Majetek je to jediné po čem jdeš!

Nemůžeš přece pořád všechno mít,

rozmysli se předtím než něco budeš chtít.

Pečlivě si vše promysli a pak se teprv rozmysli.

Když jsem ráno vstal, na cestu jsem se dal.

Na cestě jsem potkal různé lidi,

nevěděl jsem jak mně vidí.

Zakopl jsem o kámen,

a probudil se u kamen.

Kamna hřála, hudba hrála,

a ona se jenom bála.

Nevěděl jsem, co se děje,

věděl jsem jen, že venku leje.

Netušil jsem, kde to jsem,

upadl jsem na tvrdou zem.

Podíval jsem se vedle sebe a viděl Kurta Cobaina,

místnost, ve které jsem byl byla asi tajná.

V jedné ruce brokovnici nabíjí,

A sám se depkou ubíjí.

Chtěl jsem Kurta zachránit,

on se chtěl zas zranit.

Nabídl jsem mu svou pomoc,

ale on mi řekl, že má záhadnou nemoc.

Říkal: „Díky moc, ale já mám jednu nemoc.

Už mě nebaví ta věčná poušť a stiskl spoušť.“

Ale Kurt to musel přežít,

řešení přece nebylo nežít.

You don‘t understand me,                                [jů ont andrstend mí]                                   Nerozumíš mi,

All I want is to forgive me                                 [ó laj vont is tů forgif mí]                            Jediné, co chci je odpuštění

and I wanna be free.                                           [and taj vona bí frí]                                      a být volný

I think that nobody can                                     [[aj fink det noubady ken]                          Myslím si, že mi teď

understand me now,                                          [andrstend mí nau…]                                    nikdo nerozumí

How can I find this kind – how?                      [hau ken aj fajnd dis kind – how]               Jak mohu najít takového                                                                                                                       člověka jak?

Do you understand me?                                    [dů jů andstend mí?]                                    Rozumíš mi?

Do you know I wanna be free?                        [dů jů nou aj vona bí frí]                              Víš, že chci být volný?

The reality is too hard to see.                           [d rieliti is tů hard tů sí]                               Realitu je příliš těžké .                                                                                                                                                       spatřit.

I want somebody to understand me,               [aj vont sambady tů andrstend mí]           Chci, aby mi někdo rozumněl.

Please somebody help me be free!                  [plís sambady help mí bí frí]                        Prosím, pomozte mi někdo být volný

I don‘t want anybody to abuse people that are kind, [… aebjůs pípl det ár kajnd]        Nechci, aby někdo                                                                                                                                                                                                                                                     zneužíval hodné lidi

‘cause these people can’t realize they are blind. […kánt (kent) rialajz dej ár blajnd]      Protože si tito lidé .                                                                                                                                                       neuvědomují, že jsou slepí.

They can’t see they’re abused,                       [dej kánt sí dejr aebjůsd]                             Nevidí, že jsou zneužíváni,

But some people are amused.                           [bat sam pípl ár aemjůsd]                           ale některé lidi to baví.

They think they are cool,                                  [dej fink dej ár kůl]                                       Myslí si, že jsou skvělí,

But don’t know they are fool.                          [bat dont nou dej ár fůl]                               ale neví, že jsou blázni.

PS: Přestože tato báseň celá pochází z mé hlavy, není založená na pravdě (naštěstí :-)). Budete-li mít čas, napište mi...

Michal Novotný
Autor